Provoking: The blog of Filip Dousek

Dějiny podle Markýze působí jako rovná čára lineárního růstu s občasnými zaváháními. Je liberál – ten vulgární druh, co má ve všem hned jasno. Nastudoval si von Misese a Hayeka, celou rakouskou školu, z jakési vcelku zbytečné potřeby podepřít své volnomyšlenkářství filozofickým základem. Našel se v tom přímočarém myšlení absolutních liberálů, i v jejich ústředním dogmatu. „Ekonomické a společenské jevy mají být vysvětlovány výhradně skrze činy jednotlivců,“ čte si na přednášce o metodologickém individualismu a souhlasně mručí. Však „holky“ pro něj nikdy nebylo označení jakéhosi souborného a abstraktního celku, ale řada brunetek, blondýnek, asiatek, evropanek, ta něžná, ta dračice, jedna servírka, jiná umělkyně. Nikdy se nenechal zmást hejnem; přirozeně si vždy vybírá jeden konkrétní kousek a ten uštve k vyčerpání. Když potom mluví o cambridgeské univerzitě, má na mysli studenty, profesory a zaměstnance; když mluví o státu, má na mysli jeho občany. Je to pro něj tak přirozený postoj, že vůbec netuší, odkud by ho kdo mohl zpochybňovat. A to ho přímou cestou vede i k odpovědi na otázku, co že je dvacáté století. Nezaváhá a předestře stručné dějiny svobody v 6 grafech.